Tento víkend jsem využila laskavé pozvání olšanské/velešovické smečky a zúčastnila se psího srazu CHS Z Dražovského hájku. Bylo mi sice trochu smutno po pánečcích, ale naštěstí jsem tam měla Jitku a maminku Barunku, takže jsem si po určité chvilce smutnění užila: výstřely z brokovnice, aportování srnčích nožek i ponosila bažantici - tady jsem trochu přehnala stisk, má měkká morda nebyla až zas tak měkká jak se píše v příručkách, a kostičky křupaly...
Přespali jsme v Hořicích - voní to tam Hořickými trubičkami - a v neděli vyrazili mrknout na pana doktora Beránka do Pardubic. Nakapal mi do očí světélkující kapky, vypadala jsem zase jako indián! Ale odpustila jsem mu to, protože mi řekl, že mám oči úplně v pořádku, že už mi brzo přestanou slzet a třetí víčko se uklidní. jen si mám občas v prachu a pylu kápnout nějakou tu kapku, respektive k tomu můžu pustit třeba paničku. Zpět jsme se stavili u jakéhosi rybníka, do kterého jsem tak úplně nechtěla vlízt, ale alespoň tlapky (po drobném pošťouchnotí) jsem tam strčila. Vody se nebojím, to ne, ale posledně jsem měla nejaké nedorozumění s malou paničkou, když jsem si v listopadu (tak nějak bez dovolení) odskočila zaplavat do Kovalovického rybníka (to jsem byla mokrá zgruntu)...